V kulturáku pak ženy seděly u stolů s lahvemi Pražského výběru, chlebíčky, pro každou jen dva, a koukaly na připravený program. Nejdřív přišly na řadu děti z mateřské školy s pásmem říkanek o mamince a o pracujících ženách, pak děti ze školy již s vyspělejším programem o ženách tehdejšího dneška, které budují komunismus a chtějí letět do vesmíru. Pak nastoupil ředitel s projevem o rovnoprávnosti žen v práci i v domácnosti, o blahobytu žen v naší společnosti a podobně. Po něm se na jeviště dostavila místní dechovka a spustila "Proč ten jetelíček roste u vody..." Pár mužů, kteří byli přítomni, jednu po druhé z žen vyzvali k tanci, s každou zašli na "frťana" a tak se postupně dostali do stavu, kdy již nemohli chodit natož tančit.
A dnes je to úplně jiné, stačí se podívat na internetu. V kulturáku ženy sedí u stolů s lahvemi Pražského výběru, chlebíčky, pro každou jen dva, a koukají na připravený program. Nejdřív přijdou na řadu děti z mateřské školy s pásmem říkanek o mamince a o pracujících ženách, pak děti ze školy již s vyspělejším programem o ženách dneška, které myslí na budoucnost a chtějí letět do vesmíru. Pak nastoupí jednatel s projevem o rovnoprávnosti žen v práci i v domácnosti, o rovnoprávnosti žen v naší společnosti a podobně. Po něm se na jeviště dostaví místní dvojice se "samohrajkou" a spustí "Proč ten jetelíček roste u vody..." Pár mužů, kteří jsou přítomni, jednu po druhé z žen vyzvou k tanci, s každou zajdou na "frťana" a tak se postupně dostanou do stavu, kdy již nemohou chodit natož tančit.
Takže svět se točí stále stejně, ve spirále, na jednom místě ale o kousek výš. O kolik výš, to je relativní pojem a každý to vidí jinak.
