Jantary jsou ve skutečnosti fosilizovanými pryskyřicemi jehličnanů, které na planetě Zemi rostly před pětadvaceti až čtyřiceti miliony let. Ty se uložily v nepravidelných vrstvách do tehdejších písků a jílovitých břidlic, a vyčkávaly na své objevení, například právě v jednadvacátém století. Tyto jílovité písky přitom musely splňovat požadavky na vlhkost, kterou disponovaly pouze písky na dnech lagun nebo v deltách řek.
Jantary mohou pocházet z různých období, ale také z různých druhů jehličnatých stromů. Od těchto dvou faktorů se přitom odvíjí barva i struktura jantaru, který může být čirý až zcela neprůhledný, barevně pak žlutý, medový, červený, hnědavý ale i téměř bílý či dokonce černý. Evropské jantary mají nejčastěji původ v pryskyřici z jehličnatých stromů Pinus Succinifera, naopak americké nejběžněji vděčí za svůj vznik luštěnině Hymenaea Courbaril.
Vzhledem k faktu, že se jedná o produkt původně vytvořený rostlinami pro obranu proti nemocem, hmyzu či poškození, často se stává, že jsou v jantarech obsaženy různé drobné rostliny, živočichové, kapičky vody, vzduchové bublinky či prach, před kterými se před miliony let rostlina chtěla původně právě chránit. Pro dnešní vědce jsou tyto nálezy skutečnými poklady, neboť v jantaru je perfektně zachována kompletní struktura genetické informace historických živočichů, což je výjimečně vzácné pro vědecké zkoumání. Stejně tak ale jantary s všemožnými příměsemi lákají šperkaře, kteří z nich dovedou vytvořit jedinečné jantarové šperky, poutající pozornost.
