Je to například způsob, jak zachycují a odrážejí světlo, mění v závislosti na světle svoje barvy, nebo vytvářejí jedinečné krystaly.
Zde jsou čtyři příklady takových drahých kamenů, jejichž jedinečné vlastnosti z nich dělají drahokamy cennější než diamanty.
ALEXANDRIT
Alexandrit byl objeven v roce 1834 a pojmenován po ruském caru Alexandru II. Zvláštností alexandritu je, že v závislosti na směru či intenzitě světla mění svoji barvu. Mineralogicky je alexandrit vlastně chryzoberyl obsahující titan a železo. Je to však příměs chromu, která stojí za výraznou zvláštností alexandritu. Barva alexandritu je na denním světle zelená či modro-zelená, ale pod umělým osvětlením se mění v tmavočervenou až fialovou.
Původní naleziště alexandritu v pohoří Ural byla již téměř vyčerpána, než byla objevena nová naleziště v Brazílii. V menší míře jsou známé nálezy alexandritu i ze Srí Lanky, Madagaskaru či Zimbabwe. Mezi ruskými a brazilskými alexandrity existují určité nepatrné rozdíly. Nejvíce ceněné jsou ruské alexandrity, obzvláště pokud se u nich vyskytuje neobvykle výrazná změna barev a jejich barva neobsahuje žádné hnědé či šedé odstíny. Lze však bez nadsázky říci, že jakýkoli alexandrit je velice drahý.
DÉMANTOID
Démantoid pochází z rodiny granátů. Existuje mnoho různých druhů granátů, avšak pouze některé z nich jsou tak vysoce ceněny pro svoje vlastnosti. Démantoid je zeleně zbarvený granát nacházející se na Urale či v Namíbii. Vlastností, která z démantoidu dělá drahokam tak vyhledávaný, je jeho vysoký index lomu. Granáty obecně mají vysoký index lomu, ale démantoid je obzvláště skvělý – díky této své vlastnosti démantoid nádherně září. Jeho zelená barva může přecházet od žlutavě- do modrozelené. Extrémně vzácné jsou tmavozelené démantoidy.
Démantoidy pocházející z Uralu, kde byly poprvé objeveny v roce 1868, mají ještě jednu zvláštnost, která nebyla nikdy popsána u afrických démantoidů – velice jemné vláknité vrostlice chryzolitu, nazývané „přesličkové inkluze“. Taková přesličková inkluze nejen zvyšuje hodnotu tohoto drahokamu, ale je také nesporným ukazatelem jeho pravosti.
RUBÍN
Rubín je červenou varietou korundu. Červenou barvu rubínu způsobuje chrom, který je v této varietě korundu obsažen. Jen velmi vzácně lze nalézt větší nepoškozené rubíny bez různých prasklinek či trhlin. Proto je každý rubín nad 3 karáty velice ceněn a může dosáhnout vyšší ceny, než diamant o stejné hmotnosti.
Hlavním měřítkem kvality rubínu je jeho barva, která se může pohybovat od špičkové „barmské“ červené s modrým nádechem, přes „siamskou“ sytě červenou, po světlečervenou „cejlonskou“ rubínovou barvu. Nejcennější je tzv. „star ruby“ neboli hvězdný rubín. V tomto rubínu vytváří inkluze rutilu hvězdicové útvary. Pokud je tento „star ruby“ správně odborně zpracován a vybroušen, je skutečně velice cenný.
MODRÝ SAFÍR
Safír je další varietou korundu (společně s rubínem). Vyskytuje se ve více barvách. Ale právě tmavomodré safíry jsou mezi klenotníky nejvíce ceněny. Modré safíry se nacházejí na několika nalezištích: ve východní Austrálii, Thajsku, Kolumbii, Africe i v USA (např. v Montaně). Nejvýše ceněné modré safíry však pocházejí ze Srí Lanky. V porovnání s objemem světových zásob a s rozšířením výskytu diamantů jsou modré safíry mnohem vzácnější.
